Deník z doby koronavirové krize

26. 4. 2020     Téměř celý den jsem hrál na PC. Musím říci, že počet lidí v CoD, kteří podvádějí, se rapidně zmenšil, tak jsem si alespoň pořádně zahrál. Dokonce jsem několikrát dal Play of the game, což znamená, že v tom zápase jsem za krátkou dobu získal největší počet bodů.

27. 4. 2020     Tento den jsem si musel opět udělat školu a pak jsem zavolal Jindrovi, jestli nechce jít ven. On souhlasil, a tak jsme ještě s Patrikem vyrazili. Opět jsme sbírali květiny do herbáře. Nakonec jsme si to užili a dost se u toho pobavili, i když sbírání kytiček není největší zábava.  

28. 4. 2020     Dnes jsem se dozvěděl, že zítra musím k lékaři, což je celkem trapas, protože jsem  domluvený na videochat z angličtiny. Pak jsem si udělal zbytek úkolů ze školy, takže ve čtvrtek musím už jen napsat a odevzdat sloh z českého jazyka na téma Deník z doby koronavirové krize. Tak mě zajímá, co vymyslim.

29. 4. 2020     Ve středu jsme jeli k doktoru, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak daleko jsou České Budějovice. Cesta trvala asi půl dne, než jsme tam vůbec dojeli. Pak jsme absolvovali kontrolu, prošli se krátce po městě a zase jsme jeli zpět. Vážně nechápu, že ten Kovid přišel až z Wuchanu, z takové dálky, jen aby nám tak otrávil život.

30. 4. 2020     Ve čtvrtek ráno jsem si udělal křepelčí vajíčka k snídani, protože nám je tátův kamarád dal. Když jsem kousnul do prvního, ucítil jsem příšernou pachuť, jako když kousnete do zkažené ryby. Ihned jsem pochopil, že to vajíčko muselo být zkažené, a tak jsem ho vyplivl, ale ta pachuť se mě držela dále i po několika vypláchnutí úst. Taky už mám většinu úkolů do školy hotových, takže mi zbývá jen napsat sloh. Tak jdu na to.

Marian Kudela, 7.